ÚVOD
Samozrejme, propaganda zverstev není
nic nového. Doprovázela
každý konflikt 20. století a
nepochybne se to deje i ted. Behem první
svetové války byli treba Nemci
obvinováni, že jedli belgické
deti, stejne jako že je s poteením
vyhazovali do vzduchu a nabodávali na
bajonety. Britové také
prohlaovali, že nemecká vojska
údajne pracovala v "Corpse Factory", ve
kterých varila tela svých
vlastních mrtvých za úcelem
získat glycerin a dalí druhy
zboží a dalí
promylené urážky na cti
císarské armády. Po
válce ale bylo v budove Horní
snemovny ministrem zahranicí ucineno
odvolání a verejné
prohláení, kde se omluvil za
urážky nemecké cti a doznal, že to
ve skutecnosti byla válecná
propaganda.
Žádná taková omluva
nebyla ucinena po druhé svetové
válce. Práve naopak,
spíe než by se behem let
krutá propaganda
týkající se nemecké
okupace a zvláte jejich
zacházení se židy zmírnila,
deje se opak, zvetuje se
jedovatejí a
vypracovanejí seznam hruz.
Príerné brožury s
odporným obsahem se neprestaly valit z
tiskáren, neustále se doplnuje
rostoucí mýtus
koncentracních táboru a
zvláte príbehu o tom, že ne
méne než est milionu židu v nich
bylo vyvraždeno. Na
následujících
stránkách je doloženo, že toto
tvrzení je
nejkolosálnejí kus fikce a
nejúspenejí podvod;
ale zde se budu snažit odpovedet na duležitou
otázku: cím to, že
lícení krutých
príbehu druhé svetové
války je tak neobycejne
odliné od tech z první ?
Proc byly ty dalí pozdeji
stáhnuté, pritom ty první
jsou opakované víc a víc
hlasiteji ? Je možné, že príbeh o
esti milionech židu slouží
nejakému politickému cíli a
nebo je to jen zpusob politického
vydírání?
Dosud, kdy se to týkalo
židovských lidí, se tato lež stala
nevycíslitelným ziskem.
Jakákoliv jiná rasa a národ
svým zpusobem trpely behem druhé
svetové války, ale nikdo si z toho
utrpení tak úspene
nevypracoval a necerpal z toho tak velké
výhody. Údajný rozmer
pronásledování probudil
rychle sympatie pro vlast židovského
národa, kterou tak dlouho hledali; po
válce britská vláda
málo zabranovala ilegální
židovské emigraci do Palestiny a netrvalo
dlouho, sionisti vyrvali z rukou vlády
palestinskou zemi a založili
útocite pred
pronásledováním,
stát Izrael. Opravdu
zvlátní fakt je, že
židé vyli z druhé
svetové války jako
vítezná menina. Dr. Max
Nussbaum, bývalý hlavní
rabín židovské obce v
Berlíne, 11. dubna 1953 uvedl: "Pozice,
které dnes ve svete okupují
židovtí lidé - i pres
velké ztráty - jsou
desetkrát silnejí než pred
dvaceti roky". "Melo by se cestne dodat, že tato
moc byla upevnená hlavne po
financní stránce, takže
údajný masakr esti milionu
je ta nejvýhodnejí ukrutnost
vech dob. Dosud byla
federální vládou
Západního Nemecka vyplacena
závratná suma est
tisíc milionu liber, hlavne státu
Izrael (který behem druhé
svetové války jete
neexistoval), a také
individuálním židovským
žadatelum.
ODRAZOVÁNÍ
OD NACIONALISMU
Ale v kruzích politického
vydírání má toto
tvrzení, že behem druhé
svetové války zemrelo est
milionu židu, dalekosáhlejí
následky pro Británii a Evropu,
než výhody, které získal
židovský národ. A tu
narážíme na otázku: Proc
tak velká lež ? Co je jejím
cílem ? Na prvním míste se
to celkove bezohledne používalo na
potlacování jakéhokoliv
druhu nacionalismu. Když lidé v
Británii anebo kdekoliv v evropské
zemi zkusili prosadit svoje vlastenectví
a chránit svoji národní
celistvost v dobách, když je ve hre
samotná existence národa, jsou
okamžite oznaceni za "neonacisty". Nebot
samozrejme nacismus byl nacionalismus a
vichni velmi dobre vedí, co se
potom stalo - est milionu židu bylo
vyhlazeno ! Tak dlouho, jak bude tento
mýtus zvelicovaný, vichni
lidé zustanou v otroctví tohoto
mýtu; potreba mezinárodní
tolerance a porozumení bude až po potrebe
samotného národa Spojených
státu znicená a celá
záruka svobody zruená.
Klasický príklad
používání "esti
milionu" jako protinárodní zbrane
se objevuje v Manvellove a Frankove knize The
Incomparable Crime (Nesrovnatelný zlocin,
Londýn, 1967), která
pojednává o "genocide 20.
století". Každý, kdo je
hrdý na to, že je Brit, bude tak trochu
zaskocený zákernými
útoky na britské impérium,
které se nacházejí v
této knize. Autori citují Pandita
Nehra, který napsal behem svého
pobytu v britském vezení v Indii
toto: "Od doby, co se Hitler vynoril z temnoty a
stal se Führerem Nemecka, slyeli jsme
už moc o rasismu a nacistické teorii
"Herrenvolku"... Ale my v Indii jsme už poznali
rasismus ve vech jeho podobách od
dob, co zacaly vládnout britské
zákony. Celá ideologie tohoto
zákona byla o "Herrenvolku" a
nadrazené rase... Indie jako národ
a Indové jako jednotlivci byli podrobeni
urážkám, ponižování
a pohrdavém chování. Bylo
nám receno, že Anglicané jsou
vládnoucí rasa, že jim Buh dal
právo vládnout nám a
námi a držet nás
podrízené; když jsme protestovali,
byly nám pripomenuty "tygrí
kvality vládnoucí rasy"." Autori
Manvell a Frankl jete pokracují,
aby nám tento bod celkem objasnili:
"Bílé rasy Evropy a Ameriky,"
píí, "byly behem
století zneužívané, aby se
považovaly za "Herrenvolk". 20. století,
století Osvetimi, dosáhlo
prvního stupne v
poznávání
multirasového partnerství." (viz.
str. 14).
POTLACENÍ
RASOVÉHO
PROBLÉMU
Sotva muže nekdo pochopit predmet tohoto
slovního napadení s jeho
zákerne skrytou poznámkou o
"multirasovém partnerství". Tedy
obžaloba esti milionu se
nepoužívá jen na podlomení
principu národa a národní
hrdosti, ale ohrožuje i prežití
samotné rasy. Je jím
ovládána celá populace,
stejne tak jako se ve stredoveku vyhrožovalo
pekelným ohnem a zatracením. Mnoho
státu anglosaského sveta, hlavne
Británie a Amerika, momentálne
celí nejvážnejímu
nebezpecí v historii, invazi
cizích ras. Pokud se na zastavení
imigrace a asimilace Africanu a Asiatu do
naí krajiny neco neudelá,
budeme v blízké budoucnosti celit
biologické zmene a znicení
britských lidí tak, jako to
existovalo od príchodu Sasu, a to nehlede
na krveprolití v rasových
konfliktech. Ve strucnosti, jsme v
ohrožení ztráty naí
evropské kultury a rasového
dedictví. Ale co se stane, když se nekdo
odváží mluvit o rasových
problémech, o jeho biologických a
politických následcích? Je
oznacen za nejodpornejího tvora,
"rasistu". A co je rasista ? Samozrejme to
stejné jako nacista ! Oni (i když to už
bylo každému receno) zabili kvuli rasismu
est milionu židu, takže to ve skutecnosti
musí být velmi zlá vec.
Když Enoch Powell v jednom svém
drívejím projevu
poukázal na nebezpecí
barevné imigrace do Británie,
jistý prední socialista, aby
utiil jeho opovážlivost,
rozvíril duch Dachau a Osvetimi. Proto
jsou jakékoliv diskuse o rasovém
problému a snaze ochránit rasovou
celistvost úspene
znemožnené. Nikdo nemuže nic delat, jen
se divit nad zpusobem, jakým se
židé po staletí snaží
chránit svoji rasu a delají to tak
dodnes. V této snaze jim otevrene
pomáhá príbeh o esti
milionech, který, tak jak bajky o
náboženství, zduraznuje potrebu
vetí židovské rasové
solidarity. Bohužel, pro ostatní lidi to
pusobí celkem opacným zpusobem,
prokazujíc jim neplodnost v boji za
sebezachování.
Cílem
následujících stran je
celkem jednodue ríct pravdu.
Významný historik Harry Elmer
Barnes jednou napsal, že "Pokus udelat
dostatecný, objektivní a
pravdivý pruzkum otázky
vyhlazování... je urcite
tím nejriskantnejím
utkáním, jaké muže dnes
historik a nebo demograf podniknout." Pokusem
této riskantní úlohy je
prispet nejakým prínosem nejen z
hlediska historické pravdy, ale taky
shodit z naich rukou okovy lží tak,
abychom se mohli svobodne postavit proti
nebezpecím, která ohrožují
nás vechny.
Richard E. Harwood
|